2/Pohladí nás v dotecích

to slunce najednou

a pak se náhle rozpoutá:

mávání

křídel perutí,

stoupá dým,

dým a kouř.

Tápání,

žízeň,hlad a splín,

ty vstáváš s ním,

vstáváš s ním nejednou.

Dál nemusíš se ptát,

nemusíš se ptát,

kolik ještě sil je v nás.

Dál nemusíš se bát,

nemusíš se bát,

kolik ještě já jich mám.

Vím,

že víš,

že s tmou

sme si blíž,

tak aspoň malou chvíli

zůstaň spát.

Vím,

že i já

sem tvou

nadějí,

tak aspoň ještě chvíli

můžem spát

a snít.

3/Otvíráme srdce svý,

když úsvit s Vltavou

se probouzí a z ulic k nám

4/přichází hned na tisíc

těch tónů,města chór,

a pak to náhle začíná: